V České republice je evidována mezi pacienty s cukrovou mírná nadpoloviční převaha žen. Následující článek bude věnován právě jim a ženským problémům, které mohou být někdy diabetem ovlivněny.

MENSTRUAČNÍ CYKLUS

Menstruační cyklus je neodmyslitelnou součástí života každé ženy. A jinak tomu není ani u diabetiček.

U dívek s diabetem 1. typu se objevuje pravidelné krvácení průměrně asi o rok později než u nediabetiček.

U žen s výrazně zvýšenou glykémií vzniká pravděpodobnost menstruačních obtíží, jako jsou nepravidelnost krvácení, či dokonce “amenorhey” – žena je bez menstruace, tedy i bez možnosti otěhotnění.

Nejčastější komplikací spojenou s menstruací je však zvyšování hladiny glykémie předcházející krvácení, které může vést k celkovému zhoršení kompenzace diabetu. Na tuto skutečnost je třeba myslet a dbát při selfmonitoringu glykémií.

Během cyklu kolísá citlivost těla na inzulín, zhruba týden předem se výrazně zvyšuje a s nástupem krvácení se opět snižuje. Důsledkem je vzestup glykémií před nástupem cyklu, což nutí ženu ke zvyšování dávek inzulínu. Často se pak špatně odhaduje návrat k původním dávkám a zvýšené dávky pak mohou mít za následek hypoglykémii.

Správně se postavit těmto obtížím je závislé na pečlivém monitoringu hladin krevního cukru v období asi týden před očekávaným nástupem menstruace. A případné navyšování dávek inzulínu by nemělo být nikdy výrazné, celkem by mělo stačit navýšení o 20 – 30 % denní dávky. Nesmíme ale zapomenout na to, že dávky inzulínu jsou velmi individuální záležitost, ale záleží vždy na subjektivní potřebě pacientky.

Má-li žena, diabetička 1. typu, dojem, že její hodnoty v období menstruace kolísají, je nejlepším řešením frekventní monitoring těchto období a následné vytitrování ideálních předmenstruačních dávek.

MENOPAUZA

Snižování produkce ženských hormonů a mizející reprodukční schopnosti ženy.

Nástup menopauzy bývá velmi individuální, přesto průměrně se nejčastěji dostaví mezi 45 – 50 rokem. Příznaky, které menopauzu často doprovázejí, jako je nárust hmotnosti a zśnížení pohybové aktivity, může vést ke zvýšení hladin krevního cukru.

Je statisticky dokázáno, že nástup menopauzy nastává u žen s diabetem v průměru o pět až šest let dříve, než je tomu u žen nediabetiček.

Důsledky ustávající činnosti produkce ženských orgánů:

  • Psychické problém a deprese
  • Atrofie poševní sliznice (neboli vaginální suchost)
  • Rozvoj osteoporózy (zlomeniny velkých kostí, omezení hybnosti a bolesti kostí)
  • Zvýšená možnost nárůstu srdečních onemocnění
  • Vypuknutí Alzheimerovy choroby

Samozřejmě existuje možnost, jak předejít těmto nepříjemným důsledkům nástupu menopauzy.

HORMONÁLNÍ NÁHRADNÍ TERAPIE

Hormonální náhradní terapie, neboli HRT, je praktikována už desítky let. Postupně nahrazuje hormonální činnost vaječníků. Jejím cílem je zamezit rozvoji výše vypsaných vedlejších jevů menopauzy, které se vyskytují stejně tak u žen s diabetem i bez. Přesto některé práce uvádejí, že vhodně zvolená náhradní hormonální terapie může zlepšit hladinu krevního cukru a citlivost těla na vlastní inzulín.

Ale důležité je neopomíjet fakt, že nedobře zvolený preparát může vést proti původním předpokladům ke zvýšenému riziku vzniku srdečního onemocnění či rakovině prsu. Závěry velké americké studie, která zahrnovala 161 000 žen po dobu 9 let, doporučují před předpisem hormonální substituční léčby vždy důkladně zvážit individuelní obtíže pacientky. Obecně platí, že tuto léčbu skutečně potřebuje asi třetina žen, bez ohledu na výskyt diabetu. Proto je v období menopauzy vhodné navštívit svého gynekologa a domluvit se, zda bude hormonální substituční terapie pro danou ženu přínosem či nikoliv.

POŠEVNÍ ZDRAVÍ

Stav, kdy pochva není “zdravá”, je pro ženu velmi obtěžující a nepohodlný. Žena diabetička je navíc problémům s tímto orgánem vystavena mnohem snadněji a častěji.

Nejčastějším problémem může být vaginitida. Zánět pochvy způsobený kvasinkou. Candida albicans je jedním z nejčastějších mikroorganismů, které zánět pochvy způsobují. Za normálních okolností je v pochvě kyselé prostředí, které nebezpečné mikroorganismy hubí. Jenže změna poševního prostředí na zásadité, což se při hyperglykémii děje, vede ke ovlivnění poševního hlenu. Ten se stává zakaleným, bělavým, může zapáchat, svědit a sexuální styk se stává bolestivým. Toto již bývá projevem kvasinkové infekce.

Mezi rizikové faktory vzniku infekce pochvy patří hyperglykémie, užívání antibiotik, antikoncepční tablety, opakovaný a častý pohlavní styk (sperma je zásadité povahy), špatné hygienické návyky a nošení spodního prádla ze syntetických materiálů.

Prevencí u diabetiček se tedy stává především normalizace hladin krevního cukru, dodržování hygienických návyků, užívání mýdel s kyselým pH, neužívání tampońů, nošení bavlněných materiálů. Také pomáhá sníst denně jogurt. V případě propuknutí kvasinkové infekce je samozřejmě lepší navštívit gynekologa a poradit se s ním.

Dalším problémem, který jsme nastínili už v problematice menopauzy, je atrofie (suchost) vaginální sliznice. Snižující se hladina ženských pohlavních hormonů vede k zeslabení a k omezení elastičnosti poševní stěny a pochva se stává sušší. Hyperglykémie v tomto období tento stav podporuje a důsledkem je pak nepříjemný a bolestivý sexuální styk. Prevencí atrofie je normalizace hladin krevního cukru, případně nasazená hormonální substituční léčba. Pokud se však už tyto obtíže objeví, lze je zmírnit pomocí lubrikačních gelů, či krémů s přídavkem estrogenů.

Je důležité si uvědomit, že žena diabetička má obtížnější dosažení ideálního stavu pochvy. Vhodně zvolenou preventivní léčbou a především normalizací hladin krevního cukru, může mít nakonec svůj stav lépe pod kontrolou, než řada žen bez diabetu.

 

Ohodnoťte článek