Prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc. MBA pracuje jako přednosta interní kliniky FN Motol. V rozhovoru nám mimo jiné popsal neblahé konce neléčené cukrovky a kdy mohou komplikace nastat.

Jak obvykle probíhá diagnostika cukrovky?

Diabetes mellitus neboli cukrovka je onemocnění charakterizované vyšší hladinou cukru v krvi, čemuž říkáme glykémie. Ta může být provázena příznaky, které jsou poměrně známé. Pacient má žízeň, hubne, má velký objem moči a neustále chodí na malou, není mu dobře, chátrá. Zajde za lékařem, ten změří glykémii a zjistí vysokou hodnotu, tudíž cukrovku.

Druhá a v současné době častější cesta je v rámci preventivních prohlídek nebo během podrobného vyšetření. Tam měří glykémii v krvi a zjistí vyšší hladinu, než by měla být u zdravého člověka (je v zásadě subjektivně bezpříznaková, ale my přesně víme, že může poškodit organismus).

Máme také jakési návody, podle kterých můžeme říci, že pacient cukrovku nemá. Při vyšetření na lačno je to do 5,6 mmol, před rozvojem plné cukrovky 5,6 – 7,0 mmol a kdo má na lačno více než 7,0 mmol, má najisto cukrovku.

Musí být pacient s cukrovkou automaticky obézní? Lze svést cukrovku na obezitu?

O vztahu diabetu a obezity je napsáno mnoho vědeckých prací. Velice zjednodušeně platí, že pokud je člověk hodně obézní a nepohybuje se, diabetes se u něj dříve nebo později objeví.

Pokud má člověk menší nadváhu, ale hodně se pohybuje, má riziko komplikací mnohem menší než ten, kdo je relativně štíhlý a vůbec se nehýbe.

Chci tím říci, že ten vztah je poměrně komplikovaný a nedá se zjednodušit. Z poslechu pacientů jsem proto nabyl dojmu doporučit to, co nemocným vyhovuje v přijatelném rozmezí.

Je totiž důležité si uvědomit, že ti lidé budou se svojí chorobou žít třeba 10-20 let a pokud jim nabídnete nějaké řešení, které pro ně není vnitřně přijatelné, tak je stejně nebudou dodržovat. Hledá se rozumný kompromis mezi ideálem naprosto superpřísné diety a extrémního pohybu a mezi tím, co je v reálném životě možné.

Když to celé obrátím, tak obezita hraje významnou roli v rozvoji diabetu II. typu, ale řekl bych, že mnohem větší roli hraje nedostatek pohybu.

Jak často se objevují a jak nebezpečné jsou chronické diabetické komplikace?

Chronické komplikace diabetu jsou v současné době tím důvodem, proč léčíme diabetes a proč se léčbou snažíme dosáhnout hodnot krevního cukru, které jsou shodné se zdravým člověkem. Vyšší hladina cukru vede po delší době ke komplikacím, jejímž důsledkem jsou známé a velice neblahé konce jako amputace končetin (předcházející neuropatie), selhání ledvin, chronická dialýza nebo oslepnutí, a patří tam i komplikace jako mozková mrtvice nebo infarkt.

Jak jsme si řekli při diagnóze, jen lehce vyšší hladina krevního cukru nemusí člověka přivést k lékaři (není subjektivně poznatelná), přitom už poškozuje cévy a toto poškození bývá nevratné.

Existují důkazy, že delší vystavení se vyšší glykémii znamená vyšší riziko chronických komplikací. Když má pacient vysokou glykémii, nastupují za 10 – 20 let s naprostou jistotou. Pokud odhalíme cukrovku včas, máme možnost léčbou snížit glykémii na hodnotu zdravého člověka, což je základní prevence chronických komplikací. Bohužel ještě nedokážeme cukrovku zcela vyléčit.

Jak důležitá je v těchto případech spolupráce s dalšími lékařskými obory?

Chronické komplikace jsou zjednodušeně řečeno poškozením cévního řečiště velkých a malých cév, vlásečnic i velkých tepen. Cévy zásobují všechny orgány v těle, proto se komplikace diabetu promítají do všech podoborů interní medicíny i chirurgických oborů.

Zjednodušeně říkáme, že cukrovka ovlivňuje všechny orgány, a tudíž by měl být diabetolog v první řadě internistou. Bez spolupráce s jinými lékařskými odbornostmi není diabetologie dobrá a není ani funkční.

Existuje v ČR místo, kde vám ohledně cukrovky poradí odborníci?

Jedna z našich prvních aktivit v oblasti diabetologie právě směřovala k pochopení, edukaci a zavedení edukačních programů v České republice, které jsme okoukali v zahraničí, resp. v centrech profesora Asala.

Diabetes patří k chorobám, kdy bez spolupráce s pacientem lékař či léky nezmohou nic. Edukace je základem léčby diabetu, protože pacient by měl přijímat nové informace z oblasti zdravotnictví. Ty jsou občas hodně složité, je to o změně životního stylu, jak se správně stravovat, pohybovat, užívat léky, čeho se vyvarovat.

Informací je spousta, proto naše ambulance připravila edukační programy pro ty, kteří chtějí. Je to jako v životě: kdo chce, může se naučit, má život pohodlnější, delší a kvalitnější. Kdo nechce, tomu bohužel nebývá možno pomoci.

Rozhovor s prof. Kvapilem o diagnostice cukrovky
5 (100%) 4 hlasovalo