Za zvýšený krevní tlak (arteriální hypertenzi) označujeme stav opakovaného nebo přetrvávající zvýšení hodnot krevního tlaku nad 140/90 minimálně při dvou návštěvách u lékaře.

Odhaduje se, že v ČR je až 35 % dospělých mezi 25-64 lety, kteří trpí hypertenzí.

Hodnoty tlaku se udávají ve tvaru číslo/číslo. První číslo dává výšku tlaku v periferních tepnách v době srdečního stahu (tzv. systolický tlak), kdy srdce vypuzuje krev do cév. To je také důvod, proč je toto číslo vyšší. Druhé číslo udává výši krevního tlaku v periferních tepnách v době srdeční relaxace, kdy se srdce plní krví (tzv. diastolický tlak). Tento tlak je nižší než systolický.

Dle hodnoty naměřeného tlaku ji dělíme do několika skupin:

Kategorie Systolický krevní tlak (mmHg) Diastolický krevní tlak (mmHg)
Optimální <120 <80
Hypertenze I.st.  (lehká) 140-159 90-99
Hypertenze II.st. (střední) 160-179 100-109
Hypertenze III.st. (těžká) ≥180 ≥110

Příznaky a projevy vysokého krevního tlaku

Většina pacientů o svém zvýšeném krevním tlaku ani netuší, nemocný bývá často bez obtíží. Bohužel toto je na hypertenzi velice zrádné.

Mezi první projevy hypertenze patří bolest hlavy, únava nebo porucha spánku. Obtíže se zhorší až s pokročilým stavem nemoci, jako důsledek poškození některých orgánů.

Rozeznáváme tři stadia nemoci:

  1. naměření vysokého krevního tlaku, nejprve občasně, pak trvale
  2. aterosklerotické změny na tepnách, zvětšení levé srdeční komory, prokázáno echokardiografickým (ECHO), rentgenovým (RTG) a elektrokardiografickým (EKG) vyšetřením, změny na očním pozadí v podobě angiopatie.
  3. poškození jednotlivých orgánů a zhoršení jejich funkce: nejčastěji vzniká ICHS (ischemická choroba srdce): spojená s dušností, bolestí na hrudníku nebo bušení srdce, ICHDK (choroba periferních tepen dolních končetin), krvácení do mozku a tedy náhlá cévní mozková příhoda nebo poškození ledvin, vzniká tzv. nefroskleróza, snižuje se jejich funkce a dochází až k jejich selhání neboli urémii.

Hlavní komplikace hypertenze:

Léčba

Cílem léčby je tlak snížit a udržet v hodnotách pro normální krevní tlak, čímž se sníží riziko rozvoje poškození dalších orgánů. Důležité je měření krevního tlaku i pravidelně doma.

Léčba může být nefarmakologická, farmakologická či kombinace obou.

Nefarmakologická léčba hypertenze

  • Snížení tělesné hmotnosti
  • Snížení přísunu soli
  • Snížení konzumace živočišných tuků, a tím snížení rizika rozvoje aterosklerózy
  • Snížení konzumace alkoholu
  • Zanechání kouření
  • Zvýšení fyzické aktivity adekvátně svému stavu – aerobní aktivity 3-4 x týdně alespoň 30-45 minut

Pokud se nepovede dospět k normalizaci krevního tlaku, zahajuje se farmakologická léčba.

K ovlivnění krevního tlaku používáme 5 hlavních skupin léků:

  • ACE inhibitory a AT1 blokátory,
  • kalciové blokátory,
  • betablokátory,
  • diuretika,
  • vazodilatátory nebo alfa-adrenergních blokátorů

Mohou se používat samostatně nebo ve vzájemné kombinaci.

U vysokého krevního tlaku jde o závažnější onemocnění pro jeho vysoký výskyt a pro rizika kardiovaskulárních a mozkových komplikací. Na návštěvách u lékaře bývá měření krevního tlaku běžnou součásti vyšetření, přesto doporučujeme občas krevní tlak doma přeměřit a při pochybnostech navštívit svého praktického lékaře. Jenom včasná léčba pomůže předejít zbytečným komplikacím v budoucnu.

 

Rate this post