V tomto článku vám zodpovíme několik nejčastějších otázek:

  • Proč je vztah mezi hmotností a neplodností?
  • Jak moc nadváha zvyšuje riziko neplodnosti a jak velká nadváha už je problém – kolik „kilo navíc“ nevadí a kolik už vadí… ?
  • Stačí zhubnout, aby se to napravilo – jak dlouho poté, co žena zhubne, tak se to „opraví“?
  • Platí to i pro muže – že obézní muž bude mít problém s plodností – nebo to je zcela mimo?
  • Ovlivňuje nadváha nějak i působení hormonální antikoncepce – musí obézní žena brát nějakou speciální, nebo jinak dávkovat… má to nějakou spojitost?

Ženy s nadváhou již od BMI nad 25 kg/m² mají sníženou schopnost otěhotnět, protože u nich dochází k hormonálním změnám. Ženy, které mají Body Mass Index (BMI) 25-30, mají o 50 procent větší pravděpodobnost, že se budou potýkat s neplodností kvůli anovulaci, než ženy s normálním BMI. Když se BMI zvedne nad hodnotu 29, každé další zvýšení o jednu jednotku, zvýší riziko neplodnosti o 4%. Pravděpodobnost anovulace je dále zvýšena o 300 procent u žen s BMI nad 30. Bohužel i míra úspěšnosti IVF může být snížena až o 25 procent u obézních pacientů a o 50 procent u velmi obézních pacientů.

Tyto ženy produkují sice víc estrogenů, ale bez správného dozrávání vajíček a často mají k tomu vyšší hladiny mužských pohlavních hormonů: androgenu, testosteronu. To nakonec vede k poruchám ovulace a neschopnosti početí. Bez ovulace nedojde k uvolnění vajíčka a následnému oplodnění. Ženě s nadváhou či obezitou také hrozí komplikace v těhotenství, jako je cukrovka a vysoký krevní tlak, vývojové vady plodu, nižší porodní hmotnost miminka či nutnost císařského řezu. Obézní těhotné ženy mají také vyšší riziko, že se jim narodí postižené dítě. S rostoucím BMI se přitom zvedá i šance, že miminko bude mít vrozenou vadu. Nejvyšší riziko tak mají velmi obézní maminky, u nichž je riziko o více než třetinu vyšší než u žen s normální vahou. Odhalila to švédská studie zahrnující přes milion porodů, kterou zveřejnil časopis BMJ.

Chce-li žena trpící obezitou zvýšit pravděpodobnost otěhotnění, měla by svou hmotnost snížit alespoň o 5 – 10 procent.

Zvláštní kapitolu tvoří ženy se syndromem polycystických ovárií (PCOS), které postihuje 5-10 % žen, přičemž 35-45 % z nich (dle některých zdrojů až 80 %) je obézních. Onemocnění je metabolické, provázeno hyperandrogenismem (zvýšené množství mužských pohlavních hormonů) a anovulačními cykly, mnohdy zvýšeným ochlupením, vypadáváním vlasů, akné, cysty na vaječnících a nemožnost otěhotnět. PCOS provází často inzulinorezistence a porucha glukózové tolerance, tedy stav, kdy se ještě nejedná o rozvinutou cukrovku 2. typu, ale o její počínající formu.

Základem léčby všech žen s nadváhou či obezitou je vždy dieta s nižším obsahem tuků a nižším energetickým příjmem. Pokud nedojde k úspěchu díky režimovým opatřením, přichází na řadu farmakoterapie. Pokles hmotnosti a snížení obvodu pasu vede k poklesu androgenů, zmírnění nadměrného tělesného ochlupení a poklesu inzulinu. Zároveň se upraví ovulační cykly a obnoví plodnost.

Ale i nadváha či obezita u mužů může výrazně přispět k nemožnosti otěhotnět. Příčinou neplodnosti u obézních mužů jsou zejména nižší hladiny testosteronu a zvýšené hladiny estrogenů. U těchto mužů klesá produkce semene, zároveň se zvyšuje výskyt abnormalit u spermií a ty nejsou schopné oplodnit zralé vajíčko. Obézní muži mají značně sníženou pohyblivost spermií a proto je početí tak komplikované. Významné snížení hmotnosti u obézních mužů vede k úpravě hormonálních hladin a ve většině případů ke zlepšení parametrů spermiogramu se zvýšením šancí na dosažení gravidity.

U žen s podváhou, které mají BMI nižší než 18,5 kg/m², je příčinou neplodnosti nejčastěji porušená hormonální funkce vaječníků. Hmotnost a procento tělesného tuku jsou rozhodující faktory pravidelné menstruace a plodnosti. „Při poklesu množství tuku v těle pod 22 % se u většiny žen objeví nepravidelná menstruace. K poruchám cyklu dochází také při rychlé redukci tělesné hmotnosti o 10-15 %. Když ženy s velmi nízkým BMI přiberou alespoň tři až pět kilogramů, jejich šance na otěhotnění výrazně stoupne.

Obezita a antikoncepce

Tělesná hmotnost mění tzv. farmakokinetiku, neboli pohyb léčiv v těle. U žen se závažnější obezitou je pohyb hormonů zpomalen a hormonální antikoncepce užívaná ústně se v těle těchto žen vstřebává a pohybuje pomaleji. Zatím ale není dostatek klinických dat, aby se pacientkám s obezitou předepisovaly jiné dávky orální antikoncepce.

Čím více kilo navíc, tím vyšší je riziko, že vám selže hormonální antikoncepce. S touto přímou úměrou přišli vědci z Washingtonské univerzity v americkém Seattlu vedení lékařkou Victorií L. Holtovou. Výsledky této studie otiskl časopis Obstetrics & Gynecology. Závěry vědců se netýkají jen pilulek, ale rovněž stále populárnějších antikoncepčních náplastí.

Vysvětlení? Vědci se domnívají, že nadváha ovlivňuje metabolismus steroidních hormonů a jejich vychytávání v tuku. Tímto způsobem může ovlivňovat účinnost hormonální antikoncepce.

Studie sledovala zhruba 250 žen, které otěhotněly při užívání hormonální antikoncepce v letech 1998-2001, a porovnávala jejich případy s 533 ženami, které užívaly hormonální antikoncepci v tom samém období a neotěhotněly.

Výsledky studie ukázaly, že ve srovnání se ženami s BMI menším než 27,3 užívajících hormonální antikoncepci, měly ženy s BMI vyšším, než je 27,3 až o šedesát procent vyšší riziko nežádoucího otěhotnění. U žen s BMI vyšším, než 32,2 bylo toto riziko až sedmdesátiprocentní.

Rate this post