Ti, kterým do života vstoupí cukrovka vědí, jak se s takovou nezvanou návštěvou žije. Objeví se nepozvána a už zůstane… Staráme se o ni. Stane se naší nevítanou společnicí. Diktuje nám jak žít. Po čase se naučíme, jak spolu vycházet, ale netušíme, že nepřišla sama. Často přicházejí ve dvou, „Cukrovka“ a „Deprese“. Rozumějí si.

Zatímco se nemoc těla hlásí většinou zřetelně, deprese přichází nepovšimnuta. Často se převléká a nepoznáme ji. Zjišťujeme, že už delší dobu nemáme dobrou náladu. Jsme podráždění a výbušní. Nebaví nás, co nás dříve bavilo. Nechceme se vídat s blízkými. S partnerem si nerozumíme. Cítíme se ve světě sami. Práce nám přestává dávat smysl. Negativně hodnotíme svoji minulost a naše budoucnost se ukazuje marná a nesmyslná. Obviňujeme se z neúspěchů, které nabývají na důležitosti a síle. Prožíváme převážně smutek a prázdnotu. Nemůžeme usnout nebo se v noci probouzíme a nemůžeme spát. Hlavou se nám honí temné myšlenky vlastní zbytečnosti, zbytečnosti našeho života a černé scénáře naší budoucnosti. Nemáme chuť k jídlu nebo naopak špatnou náladu zajídáme. Nemáme sílu plnit dříve běžné povinnosti. Přestáváme o sebe dbát. Často se něčeho bojíme a objevují se úzkosti. A nakonec se za to vše ještě začneme obviňovat a nemít se rádi… Poznáváte? To je deprese! Nemůžete za ni. Není vaší vinou.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) bude deprese do roku 2030 nejrozšířenějším onemocněním. O příčinách slýcháváme. Jde o jednu z civilizačních chorob a často za ni může vysoká míra stresu, přetěžování se, přepracovanost. Špatný životní styl atd.

Při onemocnění diabetem deprese někdy přichází tak nějak v jednom balení. Cukrovka a deprese si totiž rozumí na biologické úrovni. Fyziologický obraz obou onemocnění je v něčem podobný. Snížená hladina látek, které přenáší signál mezi nervovými buňkami, hormonální nerovnováha, látky vznikající v buňkách imunitního systému, které zapříčiňují zánětlivé reakce organismu (autoimunitní záněty). Metabolické změny při cukrovce působící na biochemii mozku. Změny způsobené diabetickou neuropatií atd.

Cukrovka sama, nebo stres působený při zvládání léčby onemocnění, může podpořit vznik deprese a obráceně. Samotná deprese a její fyziologický obraz může zvyšovat riziko vzniku cukrovky.
Pro tělo a jeho psychiku (řekněme duši) máme několik pojmenování (slov), která nás svádí k tomu si myslet, že jde o různé a samostatné entity, ale ve výsledku jde o jeden celek. Tělo a „psýché“ jsou jedním. Proto je při léčbě cukrovky potřeba se o sebe starat i psychoterapeuticky.

Psychoterapie pomáhá nejen při samotné léčbě již rozvinuté deprese, ale i při její prevenci. Pomáhá reflektovat průběh léčby cukrovky a celého pacientova života a jeho změn způsobených vpádem onemocnění cukrovkou.
Adaptace na novou životní situaci je psychicky velmi náročná a nepostihuje jen nemocného samotného a jeho tělo, ale zasahuje do celého jeho životního rozvrhu. Do vztahů s nejbližšími. Do možnosti si zachovat zaměstnání i své zájmy atd.
Nebojte se vyhledat pomoc psychoterapeuta. To není selhání, ale zralé a adekvátní řešení nesnadné životní situace.

Jak zažádat o příspěvek VZP na psychoterapii: https://dusevnizdravi.vzp.cz/informace-o-prispevku/

Mgr. Lukáš Králíček, psychoterapeut
www.da-psychoterapie.cz

Rate this post