Ono se snadno řekne sportovat, ale co když chtějí aktivním pohybem proti cukrovce bojovat senioři, osoby se sníženými pohybovými možnostmi nebo člověk, jenž by sice rád zašel třeba na tenis, ale těžko shání někoho, kdo by si s ním zahrál. Severská chůze neboli nordic walking nabízí řešení nejen pro tyto případy.
Možná jste někdy v přírodě nebo i na ulici potkali svižně jdoucího člověka třímajícího v rukou cosi, co vypadá jako lyžařské hůlky. Šlo o nordic walking známou u nás také pod názvem severská chůze.
Nordic walking: Co je to a jak se liší od běžné chůze?
Není chůze jako chůze, ta severská se od té klasické na první pohled liší speciálními hůlkami. Kdo by chtěl použít třeba ty turistické, neudělá dobře. Ty jsou často odpružené, což při severské chůzi nedělá dobrotu. Navíc mají větší hmotnost, což může pěkně znepříjemnit i kratší výšlapy.
Jiná než u klasické chůze je i technika. Ruce se musí do pohybu aktivně zapojovat, ale jen ve výšce břicha. Neměly by se tedy dostávat do výše prsou ani klesat pod pás. Na internetu najdete spoustu videonávodů, jak by správná severská chůze měla vypadat.
Díky zapojení paží zpevňujeme břicho, posilujeme ruce a zlepšujeme držení těla. Tedy pokud vše děláme správně a hlídáme si mírný náklon trupu dopředu od pasu nahoru, pokrčení přední stojné nohy a odraz z holí (dopředu jde pravá hůl, pokud dáváme zrovna dopředu levou nohu a opačně).
Proč je vhodná pro diabetiky?
Dostáváme se k tomu, proč je vlastně tato aktivita doporučovaná právě diabetikům. Je to mimo jiné proto, že při ní nenajdeme prakticky nic, co by ztěžovalo zvláštní režim diabetiků při pohybových aktivitách. Můžete si tedy doma před výkonem změřit hladinu krevního cukru (pokud se vyšplhá na 16 mmol/l, pak raději aktivitu odložte a poraďte se s lékařem, jak při takových hodnotách sportovat a neohrozit svůj zdravotní stav ještě více), vzít si do kapsičky cukr pro případ hypoglykémie a klidně i láhev s pitím (přečtěte o správném pitném režimu v článku Co je správný pitný režim?).
Navíc nejde o žádnou adrenalinovou divočinu a užijete si chůzi v takovém prostředí, jaké si sami vyberete. Nejde o nijak nebezpečnou zábavu a tempo si každý zvolí dle své fyzické zdatnosti. Ovšem určitou úroveň bychom hlídat měli. Třeba u osob starších pětapadesáti let obecně platí, že by pohybová aktivita měla trvat alespoň půl hodiny (lépe hodinu) a rychlost by neměla klesnout pod 4 km/h.
Při nordic walking spotřebováváte asi o pětinu více energie než při „normální“ kondiční chůzi, takže se rozhodně hezky zapotíte. Rozhodně nelze brát chůzi s holemi jen jako nějakou procházku, a tak k ní musíme přistupovat jako k plnohodnotné fyzické aktivitě. Nejíme tedy těsně před výkonem, inzulín si pícháme v dostatečném předstihu, a to do svalů, které nejsou při chůzi příliš zatěžovány.
Co k nordic walking potřebujeme?
O hůlkách už víme vše, dál už nepotřebujeme nic, což je velká výhoda této sportovní aktivity. Snad ještě dobré pevné nízké boty s podrážkou, která se vypořádá s terénními nerovnostmi. Cítit každý kamínek, to vám může pochod pěkně znepříjemnit. Navíc jsou lidé s cukrovkou náchylnější na otlaky, takže výběru bot se rozhodně vyplatí věnovat větší pozornost.
O tom, jak přínosná je při cukrovce severská chůze tedy už víte. Teď už jen stačí vzít hole do ruky a vyrazit do přírody!
Napsat komentář