Diabetes mellitus 2. typu (cukrovka) je nemocí, pro jejíž vznik se dědí geny. Dědičnost je vázána na více genů (polygenní charakter dědičnosti), což znamená, že nelze v současnosti stanovit jednoznačně a jednoduše, kdy se cukrovka ukáže.
Doba, kdy se objeví první příznaky, či zdali se vůbec objeví, souvisí zejména s životosprávou, nadváhou nebo obezitou, pohybovou aktivitou. U osob, které významně upraví svou životosprávu, upraví dietní zvyklosti a zařadí pohybovou aktivitu do běžného denního programu (takto i zredukují hmotnost), dojde k významnému snížení pravděpodobnosti rozvoje diabetu.
Kdo je ohrožen vznikem diabetu?
- ti, kteří mají mezi svými přímými příbuznými (rodiče, sourozenci) diabetika (zdědili genetické předpoklady vzniku cukrovky)
- ti, kteří holdují „sedavému“ způsobu života
- ti, kteří jsou obézní (zejména tzv. jablíčka – centrální obezita)
- ti, u nichž byl zjištěn zvýšený krevní tlak a jsou léčeni (přibližně deset let předchází nálezu zvýšené glykémie)
- ty, které byly léčeny pro tzv. těhotenskou cukrovku
- ti, u nichž se objevily příznaky kornatění tepen (srdeční infarkt nebo mozková mrtvice)
Co bych měl udělat, domnívám-li se, že mám vyšší riziko cukrovky?
V prvé řadě se poradit s lékařem, který vyhodnotí, jestli je Vaše obava na místě, či je-li neopodstatněná. A v řadě druhé, nikoliv však neposlední, upravit životosprávu. Pokud možno jednoduše a takovým způsobem, abychom byli schopni „změnu“ nejen učinit, ale udržet dlouhodobě.
Co mohu změnit v životosprávě, aniž bych nežil pro nic jiného?
Velké vědecké výzkumy, pochopení psychiky a přijetí skutečnosti, že dlouhodobá změna životosprávy je udržitelná pouze tehdy, pokud je vnitřně přijata pacientem, vedlo k doporučení, které lze jednoduše shrnout takto: „Stanovme si dosažitelné a udržitelné cíle“
Základem budiž pohyb. Ten, kdo není od přírody sportovcem, asi nebude dlouhodobě chodit do fitka. Nicméně skoro každý může:
- chodit na pravidelné procházky
- dojít poslední stanici do práce pěšky, místo tramvají (autobusem, možná i metrem….individuální variaci se meze nekladou)
- pořídit si pejska a několikrát denně chodit na procházky
- vyjít jedno (i více pater) pěšky místo svezení výtahem
Desetiletí zkušeností s reálnými možnostmi pacientů říkají, že pouze malá skupina v rámci své změny způsobu života dovede denně šlapat na rotopedu, chodit třikrát týdně plavat, jezdit v létě i v zimě na kole, běhat vytrvalostní běhy. Ale krom těch, kteří mají zdravotní omezení (třeba těžce poškozené klouby), každý, kdo chce, má motivaci (třeba se chce dožít v plné síle a dobré kondici promoce vnuka nebo vnučky…), může zařadit do svého denního programu nějakou pohybovou aktivitu. Jen si to naplánovat, vyčlenit čas a pravidelně se odhodlat. Hodně pomáhá, když si představí, co mu třeba večerní procházka nabídne – krásné pohled na stále se měnící přírodu a roční období, současně si může odpustit „hloupé“ zpravodajství v televizi.
A co dieta?
Radím, nemyslete na úpravu stravovacích návyků jako na dietu. Stačí, pokud jenom trochu omezíte příjem energeticky hodně výživných složek potravy, což jsou zejména tuky. Trochu se zamyslet, a aniž máte pocit zásadního omezení, jde to samo. A mlsání si dát „za odměnu“. Tam patří třeba i čipsy, oříšky a tak podobě.
Výsledek lehce zvýšeného pohybu a snížení příjmu energie se projeví, sice pomalu, ale jistě. Taková změna je „udržitelná“. Krom jiného pozitivního vlivu zejména pohybu na krevní tlak a tuky v krvi platí, že se zlepší svalová výkonnost. To je nejlepším předpokladem aktivně prožitého a dlouhého života.
Jak poznám, že mám již cukrovku?
Pokud Váš lékař vyhodnotí Vaše riziko pro vznik cukrovky jako reálné, jistě Vám nabídne pravidelné preventivní kontroly. Neváhejte, a využijte této nabídky. Jen časně odhalená cukrovka je lehce léčitelná, léčba nijak neovlivní Váš život a můžete si být jisti, že Vám nebudou hrozit ty děsné důsledky diabetu.
Závěrem tedy velmi jednoduše – jakýkoliv pohyb prospívá a je prevencí cukrovky. Jakékoliv rozumné snížení příjmu energie, které je dlouhodobě udržitelné, je také prevencí cukrovky. Je to jednoduché, že? Jen se přemluvit.
prof. MUDr. Milan Kvapil CSc., MBA
Napsat komentář