Prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc., MBA: „Nejsem odborníkem přes umělá sladidla, ale řízením osudu jsem byl ponouknut, abych se zajímal o stévii. A teprve, až jsem si načetl vše, co je běžně dostupné, tak jsem si uvědomil, jak ošemetné je v současnosti pohnout cokoliv kamkoliv. Ostatně, posuďte sami, co ovlivňuje cestu stévie k běžnému užití.“

Stévii užívají domorodci odedávna. Nevadí jim, že nevědí, co obsahuje, ale historicky si pokusem a omylem ověřili, že neškodí a chutná sladce. Tak s ní sladí. V Asii je velmi oblíbeným sladidlem, v Japonsku kryje údajně 50% potřeby umělých sladidel. Chuť má skutečně příjemnou (sám se ochutnal sušené lístky).  Domorodcům je zřejmě celkem jedno, že stévie sladká má i latinské jméno (Stevia Rebaudiana Bertoni), a že patří mezi populární éčka (byl jí přiřazen kód E960). Je jim i jedno, že se vedou bouřlivé diskuze o její bezpečnosti nejen na vědeckých, ekonomických ale i na politických fórech. Jistě jenom špatně informovaný člověk by mohl uvěřit pomluvám, které kolují na webu, že totiž globální trh s umělými sladidly činí desítky miliard dolarů, a že si zeměkouli výrobci umělých sladidel rozdělili (dříve se tomu říkalo kartel, všichni se ho báli), a proto chutná kolaloka v různých zemích jinak. To jsou jistě nesmysly. Naopak, jistě je v zájmu spotřebitelů přibližně 20 let diskutovat o bezpečnosti stévie, kterou lidé používají po staletí, a přitom na Pubmedu nenajdete ani jeden přesvědčivý článek z 206 citací k heslu stevia, který by vědecky potvrdil nebezpečnost roztomilé, sladké a víceleté rostlinky.


Alkaloid steviosid je patrně tou látkou, která dává stévii sladkou chuť. Má sladivost 200 – 300 krát větší než cukr. Stévie je v posledních letech podrobně analyzována, obsahuje také nějaké diterpenové glykosidy a další zajímavé látky. Má také velmi zajímavé účinky. Extrakt ze stévie má ochraný účinek proti alloxanu u potkanů. Aktivuje PPARa receptory (tedy funguje stejně, jako fibráty, ty ale nepěstujeme v květináči). Snižuje krevní tlak v pokusech animálních i hunánních (japonská populace), důkazy jsou celkem přesvědčivé. Snižuje glykémii, tyto studie jsou ale krátké, mají i metodické chyby, důkazy jsou tedy ne zcela přesvědčivé.

Zdá se, že když si osladíte život stévií, bude vám to stačit k pocitu sladké sytosti, a nebudete se dojídat další náloží energie. To je dobrá zpráva, nicméně výzkum byl proveden na zvířátkách. Steviosid však nezvyšuje sekreci endogenních inkretinů. To je ne zcela dobrá zpráva. Tahle studie byla provedena u lidí. Pro steviosid nebyla potvrzena genotoxicita, z tohoto pohledu je bezpečný. Proti tomu byl potvrzen imunomodulační efekt steviosidu, klinicky však výsledky nedovedu interpretovat. Steviosid zvyšuje v animálních pokusech transport glukózy do svalu (bude antidiabetikem?). Steviosid zvyšuje sekreci inzulínu a modifikuje aktivitu fosfodiesterázy 1. Snad snižuje sekreci glukagonu a ovlivňuje syntézu glykogenu v játrech (bude antidiabetikem!). Extrakt ze stévie má vasodilatační účinky.


Nechme vědě, ať se vypořádá pomocí běžného aparátu klinických studií s tím, jestli stévie přinese navíc nějaké efekty jiné, než pouze příjemnou sladkou chuť se snížením příjmu energie. Nicméně, jak se ukazuje, umělá sladidla preferují lidé podle individuálně vnímané chuti. Stévie, podle mého názoru, je vítaným rozšířením spektra umělých sladidel, zejména pak pro pacienty s diabetem.

Stévie je trvalka, tak jistě všechno přečká, a asi se dočká. V Evropské unii je povolena jako řádné umělé sladidlo. V USA, jak se zdá, si dají ve schvalování načas., ale jistě se také stévie dočká. Už se těším, jak vyjdou studie o tom, že kdo užívá stévii, bude mít nižší krevní tlak, zhubne a zlepší si diabetes. Ortodoxní vyznavači superstatistické vědy vše zavrhnou, protože nebudou důkazy. Fantastové budou spřádat teorie o tom, že když nahradí mlsající diabetik příjem sacharózy stévií, tak zhubne, zlepší si diabetes a sníží krevní tlak, Jen domorodcům to bude jedno, ti si budou stévií přislazovat bídný život dále, stejně jako před staletími. A stévii? Té to bude úplně lhostejné. Protože je to trvalka.

P. S. Pro ty, kteří by chtěli pěstovat stévii doma:

Ve své subtropické domovině roste stévie na písčitých půdách ve vlhkých a neprosychajících lokalitách. Přirozeně se vyskytuje na kyselých zeminách s pH 4–5,5, nicméně nejlépe prospívá na půdách bohatých humusem. Potřebuje teplo, nejlépe lehce nad 25 st. C. Tedy doma, za oknem, nebo ve skleníku. Teploty již lehce nad nulou stévii zničí. Na zimu nutno zastřihnout, 10 cm nad zem. Na jaře vypučí. Dá se množit i vegetativně, k dostání jsou i semena. Ty vysejete na povrch substrátu ve skleníku v březnu a jenom lehce zasypeme tenkou vrstvičkou kompostu. V květnu přesadíte do květináčů. Sklízíte mladé části výhonů a užijete je za čerstva, nebo je usušíte. Výhony lze sklízet, jakmile dosáhnou 40–50 cm, krátíte je asi na 20 cm. Další sklizeň může následovat za 2–3 měsíce v závislosti na přírůstcích. Při pěstování ve skleníku stévie obrůstá. Zaštipováním rostliny podpoříte její větvení. Dobrou chuť.

Literatura:

Kvapil, Milan. Diabetologie 2012. Praha: Triton, 2012. 240 s. ISBN:978-80-7387-551-0

Stévie „Sladká rostlinka“
5 (100%) 2 hlasovalo