Všechny články věnující se tématice diet a hubnutí zmiňují kalorický deficit. Je to negativní kalorická bilance – menší příjem energie než je tělesný výdej.
Kalorický příjem se staví na bazální energetické/metabolické potřebě našeho těla, to je tzv. bazální metabolismus.
To je energie vypočtená z výšky, váhy, věku, pohlaví a v lepším případě také z množství svalové hmoty v těle. Určuje nám množství energie, které naše tělo potřebuje k tomu, aby mohlo správně fungovat. Touto energií pokryje své základní/bazální funkce – činnost srdce v klidovém režimu, výměna plynů – dýchací funkce a další pro život nepostradatelné činnosti. Vše, co uděláme – vstaneme, najíme se, mluvíme, natož pak běháme a cvičíme. To vše je výdej energie navíc, který není v bazální potřebě nijak započítáván. Pro naše tělo je velmi důležité mít tuto kalorickou potřebu pokrytou, aby vše fungovalo, jak má.
Ve chvíli, kdy máme větší příjem energie než výdej, je logické, že přemíra energie se automaticky ukládá do zásob a to ve formě tuků – jak viscerálního tak podkožního. Většinou to zjistíme nárůstem celkové hmotnosti.
Zde je tedy logické přejít k omezení příjmu kalorií a dostat se takzvaně do kalorického deficitu, kde tělo začne spotřebovávat své uložené zásoby.
Ale ne vždy je to takto jednoduché. Ve chvíli, kdy již po několikáté pracujeme na snižování hmotnosti a již opakovaně držíme dietu, nebo přímo dlouhodobě omezuje příjem – například nejíme přílohy a nevečeříme, za účelem právě snížení hmotnosti, tělo si na to poměrně rychle zvykne. Lidské tělo je tak adaptabilní, že za celá tisíciletí se vyvinulo tak, aby bylo schopno přežít i s naprostým minimem.
Když navodíme tělu pocit nedostatku a omezíme příjem na minimum, co jsme schopni vydržet, připravujeme ho tím na přicházející hladomor.
Snížíme-li metabolismus na minimum, tělo si dokáže brát z minima jídla maximum nutrientů a tím i energii, tak stačí malé množství nad dané minimum a tělo si okamžitě ukládá. V těchto případech je úplně nefunkční kalorický deficit – protože již dlouhodobě v něm tělo je. Kalorický deficit by v tomto případě totiž vypadal opravdu jako hladomor, při kterém, by ale docházelo k velkému úbytku svalové hmoty a nedostatku vitamínů a minerálních látek. Díky tomu to může být velmi nezdravé. Je komplikované uhlídat všechny makro- i mikronutrienty tak, aby zůstaly ve zdravé kondici. Hrozí úbytek svaloviny, tudíž i úbytek síly, dále také úbytek vápníku, železa, všech vitamínů a mnoho dalších minerálních látek.
Výjimku ovšem tvoří bariatrická řešení pod intenzivním dlouhodobým dohledem lékařů a nutričních terapeutů.
Pro většinu by bylo tedy lepší řešení bez hladovění a snižování příjmu do kalorického deficitu, tak by bylo hladovění zdravější a vlastně celkově dlouhodobější. Nastavení jídelníčku pod dohledem nutričního terapeuta je ta nejlepší volba. Nutriční terapeut pomůže, aby byla pokryta bazální potřeba energie, ale nic navíc. Znamená to, že je to spodní i horní hranice kalorického příjmu. Proto tedy nejdeme do přísného kalorického deficitu, naopak budeme mít pocit, že jíme více, ale energetický příjem nepřesáhne nastavenou hranici. Nastavení trojpoměru živin je zásadní. Laicky řečeno ubereme tuky a jednoduché sacharidy, jak stojí ve všech časopisech a k tomu přidáme bílkoviny a vlákninu – tím se celkově velmi často změní celý jídelníček a ihned se to projeví.
Principem tedy není bezhlavě omezit příjem kalorií, čekat co se stane a být jako na trní, když se zrovna celý měsíc ručička na váze ani nepohnula. Spíše se zastavit a přemýšlet nad tím, jak žijeme – často ukvapeně, bez pohybu a ve stresu.
Určitě se v tom mnoho z vás našlo a nebo si jen potvrzujete svoje zkušenosti a celé vám to nyní dává smysl. Dnes je těžké hledat informace, které jsou ve správném kontextu a srozumitelné. Máme mnoho možností, kde je získat, kde si to přečíst, či koho se zeptat, jen si správně vybrat.
Přeji šťastnou volbu!
Napsat komentář